Jak na to


Z hlediska obecně platných předpisů je chovatelem vpodstatě každý, kdo má doma nějaké zvíře. Z hlediska kynologického je za chovatele považován držitel chovné feny v době vrhu, jehož chovatelská stanice byla řádně zaregistrována.

Výběr budoucí chovné feny nebo budoucího chovného psa není záležitost nijak jednoduchá a neméně je to složité s výběrem krycího psa pro určitou fenu. Dnes existuje odborná literatura, která se genetikou psů zabývá a odborné časopisy hovoří o vyšetřeních zaměřených na geneticky podmíněná onemocnění a o způsobu, jak spočítat koeficient příbuznosti určitých jedinců.

Málo už se ale píše o tom, jak by měl začíající chovatel postupovat a čím se vlastně při výběru štěněte a následně pak výběru jednotlivých spojení řídit. Existují tři ukazatele, hodnoty, které je možné u každého jedince stanovit. Jedná se o rodokmenovou hodnotu, chovnou hodnotu a plemennou hodnotu. Všechny mají určitou vypovídací schopnost a všechny mohou chovateli velmi pomoci.

Rodokmenová hodnota

Rodokmenová hodnota je údaj, který vyjadřuje kvalitu předků uvedených v průkazu původu určitého jedince. Rodokmenová hodnota je jeden z mála ukazatelů, který lze zjistit při odběru štěněte. Rodokmen psa má podle předpisů FCI obsahovat minimálně tři generace předků. U nás bývají uvedeny generace čtyři. U většiny předků je napsáno i výstavní hodnocení, výsledky zkoušek a eventuálně i bonitační kód nebo výsledky zdravotních vyšetření, např. dysplazie, PRA, luxace pately atd. Jsou-li předci štěněte hodnoceni jako výborní, je takový jedinec daleko perspektivnější než ten, který má u rodičů a prarodičů známky daleko horší.

Chovná hodnota

Chovná hodnota, tento údaj vyjadřuje úroveň jedince při jeho zařazení do chovu. Chovná hodnota vychází z hodnocení exteriéru, zdraví a eventuálně i povahy. Podmínky pro zařazení do chovu určují nejmenší možnou chovnou hodnotu. Požaduje-li chovatelský klub, aby fena, která je zařazována do chovu měla pouze výstavní ocenění a to např. nejhůře velmi dobrou, znamená to, že v příslušném plemeni je v souladu s uvedenou podmínkou nejnižší možná chovná hodnota feny právě ona uvedená velmi dobrá a nebo spíše exteriér, který této známce odpovídá. S každým lepším hodnocením či titulem a eventuálně zkouškou z výkonu chovná hodnota jedince stoupá. K nejtěžším úkolům chovatelského klubu patří stanovit nejnižší možnou, ale pro plemeno ještě únosnou, chovnou hodnotu psů a fen, tedy chovné podmínky.

Občas lze vidět snahu stanovit podmínky co nejpřísnější a zařazovat do chovu např. jen výborné jedince. Tak přísnou selekci si však může dovolit jen početně velmi zastoupené plemeno a ani v jeho případě to není rozumné opatření. Výsledek většinou neodpovídá očekávání. Kvalita plemene se nijak výrazně nezlepší a jedinci, kteří by mohli být přínosem, mohou mít do chovu uzavřenou cestu. Určovat chovné podmínky způsobem "já chovám jen na šampionech, Vy ostatní to budete dělat také tak" je z hlediska chovatelského velmi zavádějící. Moudře postavené chovné podmínky umožní zhruba 80% populace zařadit do chovu. Zařazení ale ještě nutně nemusí znamenat využití. Je však nerozumné si předem administrativním způsobem snižovat možnost výběru.

Na celou otázku je třeba se také dívat z hlediska reprodukční schopnosti plemene. Postavit chovné podmínky tak, aby příbuzenská plemenitba nebyla záměrem, ale jedinou možností, může vyústit v nepříjemné problémy.

Chovná hodnota rodičů je dalším velmi důležitým údajem při výběru štěněte. Chovatel, který chce odchovávat kvalitní štěňata musí brát chovnou hodnotu rodičů vždy v úvahu. Nesmí ji ale přeceňovat. Jsou kynologové, kteří mají zcela vynikajícího psa nebo fenu, ale obíhání výstav je příliš neláká. Jejich pes nebo fena tedy splní základní podmínky pro zařazení do chovu a další ocenění nesbírají. Jsou ale i kynologové, kteří mají psa kvality menší, ale neradi si to přiznávají. Tak dlouho hlásí svého psa na výstavy, až se jim podaří někde v malé konkurenci získat slušné ocenění a eventuálně i nějaký ten titul. Nezkušený zájemce o štěně je oslněn oceněním a snad ani nemůže zjistit, jak velkou práci dalo jej získat. Chovná hodnota jedinců je do značné míry závislá na činnosti rozhodčích. Pokud budou posuzovat tak, jak mají, zmizí problém "vyježděných" titulů.

Trochu jednodušší situace je tam, kde pro zařazení do chovu je jednou z podmínek bonitace, což se však zatím wheatenů bohužel netýká. Bonitační hodnocení může být daleko podrobnější a podklady z něj získané přesnější. Ale i u plemen, kde bonitace probíhají, má většina chovatelů snahu krýt psem, který má navíc ještě tituly. Ono přece jen v rodokmenu štěněte lépe vypadá, když u rodičů je uveden nějaký ten šampionát, než prostá a jednoduchá výborná, byť doplněná o ideální bonitační kód.

Plemenná hodnota

Plemenná hodnota, tento údaj by se dal vysvětlit jako schopnost předávat exteriérové znaky i povahové vlastnosti na potomstvo. Stanovit chovnou hodnotu jedince trvá dlouho a je to velmi obtížné. Pouze na základě hodnocení většího množství potomků z různých spojení lze říci, jak se určitý pes nebo fena v chovu prosazuje. Jsou jedinci, kteří i ve spojení s méně kvalitními partnery dávají výborné potomstvo. Naopak jsou jedinci, kteří ač sami vykazují naprosto vynikající vlastnosti, svým potomkům je předávají zcela ojediněle. Zkušení chovatelé vědí, že titul šampión ještě automaticky neznamená, že šampiónovi potomci budou na výstavách či zkouškách úspěšní. Nový zájemce o štěně má velké štěstí, pokud se mu povede objevit opakované spojení dvou jedinců s vysokou plemennou hodnotou.

Výběr krycího psa

Chovatel si vybere fenku, pečlivě se o ní stará, splní podmínky pro zařazení do chovu a než se naděje přijde čas, kdy je třeba vybrat vhodného psa. Genetika je věda složitá a pro řadu z nás obtížně pochopitelná. Trvá delší dobu, než se v jejích zákonitostech alespoň trochu zorientujeme. Současní chovatelé mají, díky řadě odborných publikací proti svým předchůdcům trochu jednodušší situaci. Přesto není výběr psa pro určitou fenku záležitost jednoduchá. Existuje ale několik zkušeností našich předchůdců prověřených zásad schopných pomoci se zorientovat i úplnému začátečníkovi. Jak tedy vybírat krycího psa pro Vaši fenku?

- pokud to jde, je dobře se řídit opravdovou znalostí určitého jedince. Zkušenost učí, že výstavní ocenění a někdy i tituly mohou být přímo úměrné kvalitě úpravy, předvedení a někdy i ochotě majitele tak dlouho jezdit po výstavách, až „ten titul“ dostane.

- znalost rodokmenové hodnoty psa. Kombinovat jedince, jejichž ocenění je vynikající, ale kde v předchozích generacích byla úroveň předků nízká skýtá značné nebezpečí. Zajímaví jsou i sourozenci vybraného psa. Z hlediska chovu je zajímavější jedinec, pocházející z vrhu 6 výborných, ale tituly neověnčených psů, než jedinec s šampionátem deseti států, jehož sourozenci ale byli spíše podprůměrní.

- je-li to možné, brát v úvahu výsledky podobných spojení. Např. dá-li fena s určitým psem špatná štěňata, není rozumné krýt tímto psem její sestru. Zajímavé je potomstvo psa z jiných spojení. Pokud dává s fenami rozdílné kvality výborná štěňata, určitě stojí za to s ním krýt.

- v rámci možnosti nespojovat jedince v určité vlastnosti korektní, ale jejichž rodiče v této oblasti vykazovali vadu. Pochází-li např. Vaše fenka po matce s nad hřbet přetočeným prutem a otec vybraného psa vykazoval stejnou vadu, není rozumné oba jedince spojovat, přestože oba nesou prut korektně.

- nespojovat jedince se stejnou vadou. Fenka se sklonem k vatovité srsti se psem se stejným problémem asi štěňata s čistou irskou srstí nedá.

- případná vada by se měla kompenzovat standardním znakem. Má-li Vaše fenka těžké nízko lomené ucho, není rozumné ji krýt psem s uchem takřka stojícím. Krycí pes by měl mít v tomto případě ucho nesené i lomené standardně.

- zvláště u prvně krytých fen spíše vyhledat psa, o kterém je známo, že dobře kryje. Naopak je rozumné se vyhnout jedincům, o kterých je známo, že s krytím mají opakovaně potíže. Nedostatečný zájem o feny je velmi varujícím signálem a schopnost reprodukce je základním chovatelským požadavkem.

- krycí pes by měl být zdravý

- u všech plemen je třeba brát v úvahu i povahu. Výsledkem krytí agresivním nebo bázlivým psem může být stejně povahově založené potomstvo.

- při výběru krycího psa je rozumné uvažovat i nad tím, jakou možnost výběru partnerů budou mít štěňata. Objeví-li se v chovu vynikající pes, není rozumné jím nakrýt všechny fenky, protože by se chov v budoucnu vyhnul příbuzenské plemenitbě pouze s využitím importů nebo zahraničního krytí.

- vzdálenost, kterou je třeba cestou za psem překonat by neměla být rozhodujícím faktorem

Vždy je však třeba počítat s tím, že i to nejlépe vymyšlené spojení nemusí mít očekávaný výsledek. Pes je živý tvor a příroda je „mocná čarodějka“ se schopností člověka, chovatele překvapit.

 
© Wheaten Times 2006